.svg){kind=logo}
Příběh našeho buldočka Artura, který Vám budu vyprávět, se odehrál na konci května roku 2007, kdy ve čtyřech měsících po nešťastném skoku z lavičky a prvotní špatné diagnóze jednoho veterináře málem přišel o život. Ale vezmeme to pěkně popořadě….
Na konci května bylo již krásné slunné počasí a tak se přítelkyně rozhodla, že s naším štěňátkem stráví příjemný týden na chatě. Arturek byl odmala velmi živý pejsek a tak se stalo, že jednoho dne na terase skočil z lavice tak nešťastně, že si při doskoku poranil nohu. Přítelkyně ho pro jistotu odvezla k místnímu veterináři, který ho prohlédl a sdělil, že se jedná jen o naraženou packu a naordinoval mu antibiotika a kortikoidy s tím, že během pár dnů bolest odezní. Bohužel se tak nestalo a po několika dnech se přítelkyně znovu vydala za panem veterinářem, který jí tedy pro jistotu poslal na rentgen. Zjistilo se, že to není jen naražené, ale že se jedná o zlomeninu loketního kloubu. Pan doktor řekl, že je možnost to operovat (nohu sešroubovat), nebo to můžeme nechat s tím, že to samo sroste, prý se to u štěňat dělá běžně, protože jsou mladí a bez problému se to zahojí. Jelikož jsme nikdy předtím takový problém nemuseli řešit a neměli potřebné zkušenosti, považovali jsme tedy tuto diagnózu za správnou. Bohužel, netušili jsme, co všechno bude následovat.
Konečně skončil pracovní týden a já vyrazil za přítelkyní a Arturem na chatu. Po příjezdu mě Arturek téměř vůbec nevítal, jen polehával a nejevil zájem o žádnou zábavu. Když odmítnul i pamlsek, začali jsme tušit, že tady není něco v pořádku. Jelikož se nám jeho stav nezdál, zavolali jsme do Prahy našemu veterináři, popsali mu situaci ohledně našeho problému a ten nám doporučil kliniku Vetcentrum Stodůlky pana MVDr. Duchka. Zde nám již po telefonu bylo oznámeno, že tento typ zlomeniny je potřeba operovat, jinak se může stát, že noha sroste špatně a úraz bude mít celoživotní následky. Pak doktor nám nabídnul dva termíny návštěvy – buď ještě tentýž den večer, nebo pak za dva dny. V ten okamžik došlo, jak se později v našem příběhu ukáže, k osudovému rozhodnutí. Pokud bychom nejeli ještě ten den, další noc by už zřejmě nepřežil. Večer jsme tedy přijeli na kliniku Vetcentrum, kde nám pak doktor na rentgenových snímcích vysvětlil, co se stalo, co bude potřeba provést za operaci, atd.
Artur byl v té době již velmi apatický, a to se panu doktorovi nezdálo. Byl proveden krevní obraz a výsledky byly naprosto šokující. Artur v té chvíli měl v oběhu jen minimální množství krve, což bylo pravděpodobně zapříčiněno nesnášenlivostí nebo špatným dávkováním kortikoidů. Jen pro představu – například minimální hodnota červených krvinek, která je nutná k přežití je 6. Artur měl pouze 1,55! Pan doktor nám sdělil, že by touto dobou mohl být již mrtvý a nevěřícně si ho prohlížel, zda se mu to nezdá a zda je opravdu stále ještě naživu. Také jsme se dozvěděli, že je v takovém stavu, kdy nám už nedává moc nadějí na přežití, ale že zkusíme co se dá. V tu chvíli nás přestala zajímat zlomená noha a bylo potřeba zkusit zachránit Arturův život. Pan MVDr. Duchek a jeho kolegové začali okamžitě připravovat krevní transfúzi. Ano čtete správně, už i mezi pejsky existují dárci, kteří chodí na odběry a pomáhají tím ostatním. V tu dobu už byl Artur na pokraji sil a naděje, že se z toho všeho dostane, byla mizivá. Nicméně se ukázalo, že buldočci jsou prostě velcí bojovníci a nic jen tak nevzdají. Zhruba po dvou, třech hodinách bylo vidět zlepšení. Artur začal mít opět svou obvyklou jiskru v oku a pomalu se vracel do života. Nebýt rychlého jednání doktorů a dárců, od kterých dostal „novou“ krev, dnes by již nebyl mezi námi.
I když se jeho stav zlepšil, pořád nebylo zcela vyhráno. Pokud by došlo k nejhoršímu, tedy narušení krvetvorby, byla by situace definitivně ztracená. Naštěstí, po několika dalších návštěvách a kontrolách se jeho stav stabilizoval a bylo možné přistoupit k operaci zlomené nohy. Bohužel to bylo již cca 10 dní od doby, kdy došlo k úrazu a kosti už začali pomalu srůstat. Nebylo tak možné nohu srovnat přesně do polohy, ve které by měla správně být. Nicméně operace proběhla bez vážnějších komplikací a vše směřovalo k dobrému konci. Náš Artur se ukázal jako velký bojovník, který to nevzdal, ani když už mu téměř nikdo nedával naději. Zřejmě si řekl, že ještě nepřišel jeho čas a zabojoval, i když už byl jednou nohou v psím nebi. Kdo něco podobného nezažil, nedovede si představit, jaký pocity člověk prožívá, když mu doktoři oznámí, že jeho pejsek má téměř nulovou šanci na přežití. Později nám pan doktor Duchek přiznal, že už opravdu nevěřil, že to zvládne. Kdo zná buldočky, ví o čem je řeč. Jsou to pejsci, kteří nefňukají a nestěžují si. Těžko na nich poznáte, že je něco trápí, protože to na sobě nedávají znát. I v dobách nemocí jsou plni optimismu a připraveni na každou lumpárnu.
Po několika měsících od zákroku, vyndání šroubu z nohy a podávání přípravků na kloubní výživu byl Artur opět ve výborné kondici. Jen výjimečně po opravdu dlouhých procházkách se objevilo kulhání, které ale druhý den bylo zase pryč. Provedlo se kontrolní vyšetření, rentgeny a vše bylo již v pořádku. Nejhorší dosavadní kapitolu jeho života jsme měli za sebou a teď bych rád zmínil i úspěchy a pozitivní zážitky z jeho života.
Vzhledem k tomu, že se packa úspěšně zahojila a Artur si od prvního momentu zamiloval coursingový střapec, rozhodli jsme se tomu rekreačně věnovat. Díky jeho „lovecké vášni“ se mu podařilo získat coursingovou licenci a zúčastnil se několika závodů, kde se zaznamenal i nějaké ty úspěchy. Podívejte se na Arturovo video z coursingu. Mimo běhání coursingu Artur zaznamenal úspěch i na mediálním poli. Natočil a nafotil několik reklam v ČR (Alavis, Dooop) i v zahraničí (Moskva, Brusel), jeho fotografie se objevily v mnoha časopisech (např. Pes přítel člověka, In Touch, Pestrý svět atd.). Byl speciálním hostem Jiřiny Jiráskové v divadle U hasičů atd. Plno dalších zajímvostí a úspěchů z jeho života si můžete přečíst zde . Dnes již Artur coursing neběhá, reklamy nenatáčí a užívá si zaslouženého důchodu. Ikdyž označit ho za "důchodce" je asi trochu silné slovo. I ve svých více jak 7,5 letech je stejně živý, jako když byl štěně :)
Artur se zároveň stal „zakládajícím členem“ webu pro francouzské buldočky, tzv. Frbul týmu, dnes OZ FRBUL. Moc nechybělo a nebyl by tu dnes nejen Artur, ale také by nikdy nevzniknul FRBUL! Více o Frbulu si můžete přečíst zde: www.frbul.com.
Po nějaké době k nám přibyl ještě druhý buldoček, fenečka Hederka. Se svými pejsky trávíme v podstatě veškerý volný čas, minulý rok s námi jeli i na dovolenou k moři. Zkrátka jak se říká: Do buldočků se zamiluje každý, kdo se s nimi blíže seznámí…
Na závěr bych chtěl ještě jednou poděkovat celému kolektivu kliniky Vetcentrum a krevním dárcům, díky kterým si s naším Arturem můžeme stále užívat společné chvíle. Bez jejich pomoci bychom to nezvládli.
Josef Doležal
www.bullmelone.eu
Autor článku a fotografií: Josef Doležal, Arturovo foto ze závodů: RoyalStuart
Pozn.: Arturův příběh jste si mohli přečíst v časopise Pes přítel člověka 05/2009
Dodatek 5. 10. 2007
Ve spolupráci s paní Duchkovou se podařilo určit dárce krve, který zachránil Arturovi život. Jedná se o fenečku cane corso Louisiu. Děkujeme!
Seznam našich dárců a jejich fotografie si můžete prohlédnout ZDE.
VETCENTRUM všem psím dárcům krve a především jejich ochotným majitelům děkuje za pomoc při zachraňování psích životů, bez vašich pejsků a vaší ochoty by to v podobných případech nešlo! Děkujeme!
Dodatek 30. 9. 2015
Artur zdraví tým Vetcentra a zvláště pak pana doktora Duchka, díky kterému za cca 3 měsice oslaví už 9 let! Nebýt Vaší rychlé a odborné pomoci, už by mezi námi dávno nebyl... Ve čtyřech měsících utrpěl zlomeninu nohy a "díky" jinému veterináři, který to nepoznal, málem přišel o život na poruchu krvetvorby. Samozřejmě velký dík i LOUISIE, fence cane corso, která mu darovala krev. Díky moc všem a zdravíme ;)
Dodatek 25. 1. 2016
Vážení,
předně zdravím a posílám fotku buldočka Artura, který minulý týden oslavil jiz 9. narozeniny Za to patří velký dík panu doktoru Duchkovi a vašemu personálu. Josef Doležal
Dodatek 18. 1. 2019
Dobrý den, dnes slaví Artík 12 let, tak posíla pac a pusu! Pozdravujte pana doktora Duchka a celé Vetcentrum :-)
